O tom, že si mezi sebou jednotlivé generace příliš nerozumí, se psalo již v antickém Řecku. Tento rozdíl mezi jednotlivými věkovými skupinami tedy není nic nového. V dnešní době se však o něm mluví více, než kdy dřív, a není to náhoda. Faktem totiž je, že se stále více prohlubuje a také stále rychleji roste.
Má to samozřejmě svůj důvod. Tím je především překotný vývoj technologií, ke kterému v posledních několika desetiletích dochází. Každá taková velká změna totiž zákonitě znamená i změnu životního stylu a hodnot, které daná generace vyznává. A vzhledem k tomu, jak rychle se v dnešní době mění, není divu, že si například vnoučata s babičkami a dědečky příliš nerozumí.
K tomu přispívá i to, že ve stáří již není mozek ani zdaleka tak pružný. Hůře tedy jednak chápe nové věci, a také se obtížněji smiřuje se změnou. Často tedy nechápou, proč se ti mladí chovají tak, jak se chovají, když za jejich mládí byly důležité naprosto jiné věci.
Je však potřeba přiznat, že to platí i obráceně. Mladí lidé si dnes nedokážou představit, jak kdysi žili lidé, kteří jsou dnes staří, a co pro ně bylo důležité ke spokojenému životu. Nepoznali totiž nic jiného, než to, co znají, a i když se snaží pochopit, že to v minulosti mohlo být i jinak, jejich podvědomí není schopné tuto skutečnost integrovat.
Co se s tím tedy dá dělat? Jediné řešení je snažit se obě skupiny sblížit, například seniorům pomáhat pochopit moderní svět a mladým lidem zase přibližovat, jak se žilo kdysi. Problém je však v tom, že to by obě skupiny musely chtít. A ačkoliv se mezi nimi rozhodně najdou výjimky, naprostá většina z nich o to nemá zájem. A to je škoda, neboť jedna od druhé se má rozhodně čemu naučit. Tyto lekce však bohužel zůstanou nevyužity, což škodí oběma stranám. Vyžaduje to však více úsilí, než jsou lidé obecně ochotni dát.